Studio Zpěv

Jsem multižánrová zpěvačka a lektorka zpěvu. V současnosti působím v retro-popovém projektu Friday Morning, staropražské kapele Šmrnc a party bandu Roura. V minulosti jsem byla součástí big bandu Original Vintage Orchestra pod vedením Petra Kroutila.

Zpěvu se aktivně věnuji od roku 2008. Po absolvování ZUŠ Járy Cimrmana ve Františkových Lázních jsem pokračovala ve studiu zpěvu u vyhlášené pedagožky Hany Peckové. Dále jsem absolvovala lekce u Mirky Novak, Gavina Skeggse a Aubrey Johnson.

Zúčastnila jsem se také řady odborných workshopů, například:
 – pětidenního kurzu CVT s Karlem Korsou a Petrem Ožanou,
 – Estill Voice Training Level 1 & 2 s Helgou Westmark,
 – Czech Jazz Workshopu,
 – Scat Singing Session s Miriam Bayle,
 – jazzového workshopu pro zpěváky s Liborem Šmoldasem.

Zajímám se o různé přístupy a techniky a ráda z nich čerpám, abych mohla každému studentovi nabídnout to, co mu nejlépe vyhovuje.

1. Jaký máš vztah ke zpěvu? Co pro Tebe zpěv znamená?

Zpěv je pro mě jazyk a způsob sebevyjádření. Prošla jsem si různými obdobími – od dětství, kdy jsem si zpívala každou minutu, přes zkušenost s naprosto nevhodnou učitelkou, která mě na dva roky úplně zablokovala, až po znovunalezení lásky ke zpěvu a pocit naprosté svobody. A právě ten pocit svobody dnes s radostí předávám dál.

2. Jaká je tvá specializace? Co konkrétně své studenty a studentky učíš a s čím jim nejčastěji pomáháš?

Specializuji se na moderní styly (jazz, soul, pop, rock, aj.), ale ráda pomůžu i s klasikou. Můj přístup spočívá v propojení techniky a emocí. Technika by neměla být strašákem, ale cestou ke svobodě. Pracuji s dechem, rezonancí, frázováním i interpretací. Učím mix voice, belting a podporuji studenty v objevování různých barev hlasu. Hlas je náš nástroj a společně zjišťujeme všechno, co dokáže.

3. Jak vypadá tvá běžná hodina zpěvu?

Na začátku hodiny mě zajímá, s čím student přichází, jaký má cíl a co od lekce očekává. Podle toho volím konkrétní cvičení a přístup. Většinou začínáme uvolněním těla a obličejových svalů, poté pracujeme s dechem a různými představami. Následují technická cvičení, která přizpůsobuji povaze a hlasovým potřebám studenta. Pak se věnujeme písni. Pokud se v ní objeví nějaké technické potíže, navrhuji cvičení na míru, aby se zpěvák dostal ke kýženému výsledku. Na závěr hodinu společně zhodnotíme a domluvíme se, co nás čeká příště.

4. S jakým typem studentů pracuješ nejraději?

Každý student je pro mě jedinečný, nezáleží na věku ani úrovni. Důležitá je chuť zpívat, objevovat a být sám sebou. Ráda pracuji s těmi, kteří jsou otevření novým zkušenostem a mají odvahu zkoušet.

5. Co tě na práci lektorky zpěvu nejvíc těší nebo naplňuje?

Nejvíc mě těší, když si na mých hodinách lidé dovolí hrát. Když zahodí zábrany a zpívají svobodněji, než si mysleli, že dokážou. A když odcházejí šťastní, usmívají se (i když jsou třeba unavení), tak vím, že to má smysl.

6. Co ti studenti nejčastěji říkají, že se díky tobě naučili nebo v sobě objevili?

Studenti mi často říkají, že díky lekcím začali zpívat s větší radostí a lehkostí. Že se přestali bát, méně se unaví při mluvení nebo zpěvu a víc si věří. U mnohých se zlepšil sluch, rytmus a schopnost vnímat vlastní hlas jako něco krásného, ne kritizovaného.

7. Můžeš sdílet nějaký příběh studenta nebo studentky, na který ráda vzpomínáš? Co se povedlo, co tě potěšilo?

Těch příběhů je víc a každý z nich má pro mě velkou hodnotu. Vážím si momentů, kdy si studenti začnou plnit své sny a odhodlají se zpívat – často je to promění nejen jako zpěváky, ale i jako lidi. Mám radost, když si dokážou svůj hlas užít, ocenit ho, a vystoupí ze své komfortní zóny – třeba poprvé zazpívají před ostatními. Někteří se dokonce rozhodli zpěv dál studovat na konzervatoři, což je pro mě obrovská pocta.

8. Co bys táda vzkázala svým potenciálním studentkám a studentům? 🙂

Pokud váháš, jestli je zpěv pro tebe, můžu tě ujistit – je. Nemusíš mít za sebou roky praxe ani „dokonalý hlas“, abys mohl/a zpívat s radostí. Ráda tě na té cestě podpořím – ať už se zpěvem teprve začínáš, vracíš se k němu po delší době, nebo ho chceš posunout o kus dál.

Zpěvu se aktivné věnuji 27 let, poslední 2 roky jako lektorka Studia Zpěv Plzeň. Začínala jsem jako country folková zpěvačka, 10 let jsem byla v kapele Country Dědows a 10 let v Lenka a Kband. Od roku 2013 se věnuji rockovému zpěvu v kapele 1/2 REBEL. Ráda si však poslechnu i blues.

1. Jaký máš vztah ke zpěvu? Co pro Tebe zpěv znamená?

Zpěv je pro mě hudba mojí duše, pomáhá mi v těžkých chvílích, kdy se člověk “vyzpívá z bolesti” a v těch krásných chvílích zas ventiluje skvělou náladu.

2. Jaká je tvá specializace? Co konkrétně své studenty a studentky učíš a s čím jim nejčastěji pomáháš?

Pro mě je základ zbavit lidi studu a bloků, které často mají. Vnímám to jako terapii. 

3. Jak vypadá tvá běžná hodina zpěvu?

V první řadě je mé přání, aby se lidi zastavili, vydechli a začali vnímat svůj dech, pak následuje krátké protažení, lehké rozezpívání – žádné stupnice. Snažím se ke každému přistupovat individuálně, každý potřebuje něco jiného. Hlavní je zbavit se ostychu.

4. S jakým typem studentů pracuješ nejraději?

To je těžká otázka. Baví mě lidi, co je baví zpívat a chtějí se posunout, a to jakkoliv. Ať už to znamená jen zazpívat pevně oktávu nebo těžší techniky. Každý krok vpřed je úspěch.

5. Co tě na práci lektorky zpěvu nejvíc těší nebo naplňuje?

Když student najednou pochopí, co “s tím” má dělat a ono to funguje 🙂 Z té hodiny odcházím pak možná šťastnější než sám student!

6. Co ti studenti nejčastěji říkají, že se díky tobě naučili nebo v sobě objevili?

Většinou je to opravdu o tom, že ztratí ty zábrany a stud. Párkrát mi řekli, že je to se mou i jako psychoterapie, a to zpěv opravdu je 🙂

7. Můžeš sdílet nějaký příběh studenta nebo studentky, na který ráda vzpomínáš? Co se povedlo, co tě potěšilo?

Když jedna studentka po těžkém rozchodu odešla z mé lekce s úsměvem na rtu. Přitom, když přišla, řekla, že nemůže zpívat, že je sevřená, stažená a jen plakala. Našla jsem jí píseň, se kterou se ztotožnila a ta jí vlila život do žil. Byla to píseň s mým textem, který jsem napsala v podobné situaci. 

8. Co bys táda vzkázala svým potenciálním studentkám a studentům? 🙂

Chtěla bych říci, že se studenty navazujeme postupně takový přátelský vztah, je to o důvěře, podpoře, smíchu a radosti :-).

V roce 2000 jsem vystudovala plzeňskou konzervatoř u Lilky Ročákové-Rybářové. Už od roku 1999 jsem byla zaměstnaná v Divadle J. K. Tyla v Plzni – nejprve v operním souboru a později v souboru operety a muzikálu. 

Absolvovala jsem několik pěveckých masterclass u významných pedagogů, jako byla italská operní pěvkyně Vilma Vernocchi, ruská pedagožka Radmila Krasavina z Mezinárodního vokálního centra Solvieg v Moskvě, PaedDr. Alena Tichá, Ph.D., nebo doc. Svatava Luhanová, u které jsem od roku 2005 studovala zpěv při Pedagogické fakultě Západočeské Univerzity v Plzni.

V letech 2009 až 2014 jsem působila jako učitelka sólového zpěvu na ZUŠ v Mariánských Lázních. V roce 2017 jsem dokončila bakalářské studium oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity. Ve stejném roce jsem založila dětský pěvecký sbor Ptáčata, který jsem několik let vedla.

Mám zkušenosti s koncertním vystupováním – zpívala jsem s několika orchestry, například se Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně, Salónním orchestrem Mariánské Lázně a dalšími, a to jak v České republice, tak v Německu.

V současné době spolupracuji jako sólistka a host večera na projektu Nejúspěšnější sportovec roku a působím také jako lektorka seminářů při KVCJŠ Plzeň, kde se věnuji tématu práce s písní pro učitele mateřských a základních škol.

Svým studentkám a studentům nejčastěji pomáhám se zdokonalením zpěvu v různých hudebních žánrech. Učím pěvecké techniky, důraz na autentický projev, hlasovou hygienu, úsporu hlasu, psychologii hudebníka/zpěváka, rozvoj schopností improvizace.

Jsem soulová a bluesová zpěvačka, vokalistka a lektorka zpěvu. Absolvovala jsem Konzervatoř Jana Deyla (2012-2021) a během své hudební dráhy jsem vystupovala například na festivalu Kytara napříč žánry, kde jsem si zazpívala s výjimečnými muzikanty jako jsou Stanislav Barek, Markéta Zdeňková, Norbi Kovacs, Shahab Tolouie, řecká zpěvačka Martha Elefteriadu nebo chilský kytarista Andres Godoy.

Působím jako vokalistka v kapele Czech Floyd, která je tribute projektem legendární skupiny Pink Floyd. Vedle interpretace se věnuji i vlastní autorské tvorbě, v níž se odráží můj hluboký vztah k černošské a rockové hudbě.

Vyrůstala jsem v hudební rodině – můj tatínek je rockový kytarista, babička z tátovy strany byla zpěvačka a oba dědečkové byli také muzikanti. Mezi největší hudební vlivy, které formovaly mou hudební duši, patří Mariah Carey (s níž jsem se měla možnost osobně setkat), Aretha Franklin, Mahalia Jackson, Janis Joplin, Nikki Yanofski, David Coverdale, Jimmi Hendrix, Steve Vai, Joe Satriani nebo Joe Bonamassa. V Česku mě silně ovlivnili Stanislav Barek, Ridina Ahmedová, Mirka Novak, Markéta Zdeňková a Markéta Foukalová. V poslední době mě inspirují i zpěvačky a muzikantky jako Nicole Zuraitis, Esperanza Spalding, Nnenna Freelon, April Varner, Alison Wheeler nebo Simona Hulejová.

Mezi mé oblíbené hudební styly patří soul, blues, jazz, gospel a r’n’b.

1. Jaký máš vztah ke zpěvu? Co pro Tebe zpěv znamená?

Zpěv je pro mě víc než jen koníček nebo práce, víc než jen technika nebo hezké melodie. Je to duchovní zážitek, okamžik propojení se sama se sebou, což mi pomáhá pochopit, kdo jsem a věřit v sebe. Je to svoboda. Když zpívám, tak létám a moje duše mi šeptá: “Ahoj, jsem tady! Pro tebe!”.

2. Jaká je tvá specializace? Co konkrétně své studenty a studentky učíš a s čím jim nejčastěji pomáháš?

Moji specializací a posláním je hlavně předávat studentům svou vášeň pro hudbu, pomáhat jim objevovat možnosti jejich vlastního hlasu a nebát se nedokonalosti. Zaměřuji se na úplné základy pěvecké techniky, nalezení vlastního přirozeného hlasu, zlepšení barvy, práci s dechem, frázování, vysoké tóny, belting, twang, hbitost, harmonie, práce s mikrofonem, hledání vlastního stylu.

3. Jak vypadá tvá běžná hodina zpěvu?

Na lekci se snažím vytvořit přátelskou, pohodovou a podporující atmosféru. Vždy nejprve u šálku čaje pár minut probíráme novinky a na co se pro danou hodinu zaměříme, a pak už se pustíme do práce. Úplně minimalisticky krátce protáhneme tělo, rozhýbeme bránici a pokračujeme rozezpíváním, aby jsme hlas pořádně zahřáli, což trvá cca 15 minut. Cílem rozezpívání je nejen hlas a tělo probudit, ale správně hlas posadit do rezonance, zkoušet různé zvuky a barvy hlasu, propojovat rejstříky, posilovat dechovou oporu, celkově hrdlo uvolnit a otevřít. Takže zkoušíme, různé techniky a fígle, harmonie, riffs and runs, do čehož zapojujeme i výraz. Někdy trénujeme i rytmus a intonaci intervalů. Poté se u klavíru ponoříme do písně, kterou si student připravil. Pracujeme s hudebním podkladem, případně i bez něj, kdy precizně pilujeme frázi po frázi pěkně pomalu, aby jsme mohli ladit detaily a zaměřit se na slabší místa skladby. Hodně se snažím demonstrovat na sobě. Také při zpěvu prohlubujeme autentický emoční projev a pracujeme i na uvolnění tenze těla a mysli, abychom se do hudby víc ponořili. Lekci uzavíráme s pozitivním naladěním a těšíme se na další pokračování.

4. S jakým typem studentů pracuješ nejraději?

Nejraději pracuji se studenty, kteří jsou skutečně zapálení pro hudbu jako takovou.. Obzvlášť ráda pak pomáhám rozvíjet jejich hlas v hudebních stylech, ke kterým mám silný vztah, a to je černošská hudba.

5. Co tě na práci lektorky zpěvu nejvíc těší nebo naplňuje?

Mám radost, když společně se studenty objevíme v jejich projevu něco nového a získají odvahu zkoušet nové věci, objeví svobodu experimentovat, aniž by se báli nebýt hned perfektní a tím rostou. Krom toho mě také neustále motivuje vlastní profesní rozvoj, a to zlepšovat své lektorské dovednosti. Baví mě objevovat, co já nejen jakožto vocal coach, ale především jako umělec s nadšením pro muziku, můžu nabídnout.

6. Co ti studenti nejčastěji říkají, že se díky tobě naučili nebo v sobě objevili?

Pár studentů mi už řeklo, že jsem jim pomohla otevřít hlas, najít jejich přirozenou barvu, a že z nich vždycky dostanu takové zvuky, o kterých ani netušili, že je dokáží udělat, nebo se je báli zkoušet, protože by si při tom připadali hloupě. Jakmile ale pochopí, že tyto počáteční “neobvyklé” zvuky (ve skutečnosti velmi nápomocné) jsou naopak klíčové pro uvolnění hrdla, umožní jim to dosáhnout požadovaného tónu a strach z divných zvuků pak mizí.